Zpět k článkům

logo

Služba Revive Israel

© 1/5/2020 Služba Revive Israel

Osobní pohled na Den památky padlých v Izraeli*

Tal Ruben, Revive Israel

soldiers

Den památky padlých vynáší na hladinu mnoho emocí, zvláště touhy po těch lidech, které jsme ztratili a kteří nám chybí. Mezi zabitými obránci Izraele jsem sám měl několik kamarádů z dětství a dalších známých. Stačí různé výrazy tváře, obraty v řeči a podobně – a náhle je tu vzpomínka na tyto mladé muže, které už nikdy nespatřím.

Tito milovaní byli vyrváni z našeho středu. V tomto malém národě je od jeho novodobého vzniku kolem 23 800 padlých. Navíc dalších asi 5 tisíc padlo za jiných okolností vinou teroru a nepřátelství. Jediné opravdové uzdravení a vysvobození z této bolesti je v našem Pánu. Každá z těchto rodin čelí vlastním výzvám a projevuje svoji statečnost.

Rozhodnout se žít dál i poté, co mi bolest zlomila srdce, je vskutku vznešené a nesobecké.

Ve všech těchto pozůstalých rodinách nemine den, kdy by neprožívali nepřítomnost těch, které měli rádi. Pro ně je dnem památky padlých každý den – pokud jde o velké věci i pokud jde o malé věci, v okamžicích štěstí i ve chvílích zármutku.

Už jsem se něco nastál před pozůstalými rodinami a viděl, jak obdivuhodně snášejí svou bolest, jak skvěle se vyrovnávají se svým žalem.

K širší „rodině“ všech, kteří prožili ztrátu, patří lidé z města i lidé z venkova. Lidé z východu i ze západu. Patří k ní lidé nejrůznějších politických názorů, světští i náboženští, Židé i Arabové, křesťané i muslimové, beduíni i Drúzové a Čerkesové.

Přeji si, abych po 70 letech existence Izraele jako nezávislého státu mohl říci, že jsme společností a národem dosti silným na to, abychom dokázali přijmout do své náruče rozmanité členy a nedovolit, aby nás rozdíly štěpily zevnitř. Ještě nás ale čeká dlouhá cesta a ta nebude bez Pána možná.

Je otřesné, jak snadno se lze stát součástí „rodiny“ truchlících pozůstalých, zatímco jinak je izraelská společnost roztříštěná skoro ve všem.

Neustále - od založení národního státu až dodnes – platíme vysokou cenu v podobě životů: mladých vojáků v povinné službě i starších rezervistů, policistů i policistek, jejichž život může při výkonu povinností vzít mžikem za své. Den památky padlých je příležitostí stát vedle nich a jejich rodin.

Dosáhli jsme toho hodně a Izrael se vypořádal s mnoha velice náročnými úkoly. Potřebujeme zde však vytvořit společnost, která bude domovem pro všechny, byť je dělí diametrální rozdíly a různí se ve svých názorech. Tento národní stát má být spravedlivým světlem pro národy, aby byl hoden obrovské ceny, kterou jsme za něj dosud zaplatili a stále platíme. Doufáme, že přijde den, kdy se naplní prorocká vize:

I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji“ (Izajáš 2:4).

Účastníme se obřadů jako každoročně. Sledujeme dokumentární filmy o padlých a jejich rodinách nebo dokonce navštěvujeme vojenské hřbitovy. Z toho všeho se skládá osobní a národní rituál 24 hodin vzpomínání.

Když skloním hlavu při vzpomínce, myslím na pozůstalé rodiny. Myslím na přátele spojené v životě i v žalu. Myslím na své vlastní děti, které brzy čeká odvod do izraelské armády, a na to, jak jsem se je vždy snažil a stále snažím vést k lásce k vlasti ve světle Božího slova.

*(Letošní Den památky padlých připadá na 28. dubna.)


Zpět